Articles About Images Videos

Flying Tigers: Shadow Over China

is an air-combat action game based on the historical events of America’s secret volunteer squadrons that flew against Japan in the China-Burma-India (CBI) Theatre of WW2. read more

2.8

Flying Tigers: Shadows over China - Recenze

Author: Dash
02-Apr-2016

Category: Review

Jednu dobu to už celkem vypadalo, jako by se zavřela vrata všem leteckým hrám od arkád až po simulátory, ačkoliv kam moje paměť sahá, každá herní éra měla nějaké ty svoje vzdušné bitvy. Od Ace combat, Warbirds, přes sérii IL-2, MS Flight Simulátor, až po dnešní Warthunder a World of Warplanes.

Čím Flying Tigers je a čím není

Nutno podotknout hned na začátku, že Flying Tigers není žádným těžkopádným simulátorem. Jedná se o arkádovou oddechovku, kterou zvládne úplně každý. Není tedy důvod se hned obávat, že se jedná o titul, který bez pořádné páky nerozlousknete. Odpovědět si tedy můžeme už nyní. 

Jedná se o arkádové vzdušné souboje z období druhé světové války od málo známého studia Ace Maddox. Co potěší hned po zapnutí hry, je rychlé načtení i po prvním spuštění, komiksově stylizované menu s pěknou hudbou na pozadí (All Good Things: Watch Them Fall) a výběr hned z několika herních módů i přes to, že se jedná o hru s předběžným přístupem. Čekal jsem spíše jen další předplatné bety, které bude hotové až ve chvíli, kdy hráče přestane hra bavit.


Herní obsah

Jak jsem již zmínil, hra obsahuje plnohodnotnou kampaň. Ta je tvořena celkem třinácti misemi, které jsou rozděleny na několik po sobě jdoucích částí, které se dají chápat jako takové checkpointy. Nicméně v případě že hru ukončíte, misi musíte začínat zcela od začátku. Autoři hry se snažili o jakýsi příběh, ve kterém se stáváte hrdinským pilotem dost razantně měnícím svou skutečnou specializaci a mezi jednotlivými letouny přeskakujete stejně tak hbitě, jako mezi po sobě jdoucími misemi. Ty jsou od sebe odděleny a víceméně na sebe přímo nenavazují. Jedná se spíše o samostatné drobné zápletky, ve kterých jde vždy o to samé. Letíte s jednotkou proti páru nepřátelským letounů a s těmi skončíte v potyčce. A je vám jen zavelen rozkaz, abyste nepřátelská letadla rozprášili. Vyskočí ukazatel 0/5 a v této vřavě po sobě jdoucích střílejících letounů se tak snažíte sestřelit pět nepřátel. 

Tím mohu hned zhodnotit celkovou obtížnost hry, která je v základním nastavení velice nízká. Nemusíte si po většinu času dělat starosti s tím, zda po Vás někdo střílí, či nikoliv. Prvky jako zničený motor, poškozené klapky, nebo unikající palivo jsou zde zcela vynechány. I přes to, že během jednoho boje schytáte opravdu hodně zásahů a povrch letadla je tečkovaný jako hrnek Granko, ztratíte třeba jen čtvrtku celkového života. 

Vraťme se ale zpět k průběhu mise. Po sestřelení potřebného počtu nepřátel se vám ve vysílačce ozve velitel s tím, že se blíží nepřátelské bombardéry a chtějí zaútočit na vaši základnu. Vy se v tu ránu přemístíte do kokpitu zcela jiného letounu a už jim letíte naproti. Vidíte ukazatel života základny a musíte samozřejmě sestřelit co nejrychleji všechna nepřátelská letadla tak, aby základna nebyla zničena. Obdobným způsobem probíhají všechny mise i přes to, že prostředí, ve kterém se odehrávají, nepřátelé, cíle na zničení a vámi ovládané letouny se mění. I přes určitou repetetivnost náplně jdou mise poměrně svižně za sebou a za hodinu hraní jsem byl v sedmé misi, což je s celkovým počtem třinácti misí polovina kampaně.


Dalším herním módem jsou klasické Dog Fights, kde si zvolíte svůj letoun, letouny nepřátel a můžete se vydat na boj proti celé letce dle zvolené obtížnosti. Zde vás bude hnát dopředu konečné zhodnocení bitvy, díky kterému se můžete snažit překonávat sami sebe. 

O něco zajímavějším a adrenalinovějším je Challenge. Jedná se o takovou leteckou obdobu survivalu. Vaším úkolem je se co nejdelší dobu udržet ve vzduchu a sestřelit co nejvíce nepřátel. Ti na vás postupně nalétávají, takže nejlepší obranou je zde útok. Tím si zajistíte co možná nejčistější vzduch a menší šance pro hromadění se nepřátel. Výsledky tohoto módu jsou tabulkovány a můžete se tak podívat, jak se dařilo dalším hráčů, a snažit se je pokořit. Musím říct, že se jedná o jediný ze singleplayerových módů této hry, ve kterém jsem měl opravdu pocit, že se musím snažit uhýbat střelám.  

Nakonec je zde Free Flight mód, který je pouze takovou možností se proletět 5 minut bez jakéhokoliv rušení.

Mnozí z vás se budou jistě ptát hlavně na multiplayer, který je dnes skoro až neoddělitelnou součástí každé akční hry. Ano, multiplayer zde je, nicméně lobby zeje prázdnotou. Popravdě se mi za celou dobu testování podařilo připojit do jediné založené hry a k mé smůle nás v tu chvíli hrálo 1/16. Nechci tedy hře podsekávat nohy a říkat, že ji nikdo nehraje, spíše bych hodnotil tak, že majitelé této hry se nezaměřují na multiplayer a ruku na srdce, dnes máme na herní scéně výběr ze dvou povedených online leteckých her, takže multiplayer zde budeme brát opravdu spíše jako potěšující doplněk. 


Obtížnost hry

Jak už jsem zmiňoval v předešlé části recenze, “casual” (defaultní) obtížnost na kterou jsem hru hrál, se mi zdála opravdu lehká. Nejenže se vám letadlo nerozpadá před očima, ale navíc máte opravdu hodně velkou výdrž a hra vás tak opravdu nenutí uhýbat před každou střelou. Dalším takovým menším neduhem je absence kolizí jak s přátelskými, tak i nepřátelskými letouny. Polovinu kampaně jsem při čelně přilétajícím nepříteli letoun strhával do strany, abych nemusel misi opakovat. Nicméně v asi šesté misi při boji s leteckým esem (obdoba bosse) jsem omylem po jeho agresivním náletu polovinou letounu proletěl skrze celý jeho zadek a zde jsem si uvědomil, že jediné, co je opravdu nutné, je nedotknout se země. K žádným velkým změnám nedošlo ani po přepnutí do režimu “normal”, kde byly nepřátelé možná jen o trochu odolnější a mně o něco málo rychleji ubýval život. 


Technické zpracování a ovládání

Pohled na grafickou stránku hry ve mě nechává vcelku rozporuplné pocity. Na první pohled hra vypadá pěkně a neurazí, ale nějaké hightech orgie nečekejte. Přeci jen se jedná spíše o "low budget" titul. K nastavení toho v nabídce moc není, ale myslím, že ani není potřeba. Co je trochu horší, tak podpora nestandardních rozlišení. Na mém 24” Dell Ultrasharp s rozlišením 1920*1200 jsem byl nucen hrát na hrou podporovaných 1920*1080. Obraz se sice přizpůsobil velikosti celé plochy, nicméně vykazoval trochu zkreslení a ani vyhlazování díky tomu nefungovalo, jak by mělo. Nijak to však nevadilo hraní. V dnešní době to ale beru jako ne zrovna povedený nedodělek při zamyšlení se, kolik možností dnes co se monitorů a rozlišení týká trh nabízí. 


Hru jsem ovládal klasicky kombinací myš+klávesnice, tak jak je defaultně nastaveno. V nabídce jsou dva módy řízení letounů a zkráceně by se dalo popsat, že jeden model je jako ve Warthunderu a druhý jako ve World of Warplanes. Čili buď jen míříte myší bez nutnosti používat klapky a letoun jde sám do náklonu, jakmile hnete myší, kam chcete letět, nebo model alespoň trochu kopíruje skutečné fungování řízení letounu a to s nutností řídit i jeho náklon. Obě možnosti se dají zvládnout myší, nicméně pro běžného hráče bude ta první možnost zábavnější a schůdnější. Není překvapením, že můžete připojit také joystick nebo i gamepad a myslím, že právě zde je potenciál této hry vidět nejvíce. Sednout si pohodlně do křesla, uchopit ovladač a hrát prostě arkádovou střílečku bez nutnosti nějak se učit letouny zvládnout. Zvukový projev vysílačky, efektů střelby a motorů nijak nevybočuje svou kvalitou, ale splňuje svůj úkol. Jak už jsem řekl, tak po zvukové stránce pro mne byl největším plusem dobře volená roková hudba namísto očekávaného generického podkladu.

Vývojáři na hře však stále pracují. Ke dvanácti modelům letounů ve hře je dalších sedm v očekávání. V posledním updatu byly také přidány Steam Trading cards. Frekvence updatů je zhruba 1x měsíčně a vypadá to, že se nejedná o studio, které vybere peníze a svou podporu stáhne ve prospěch dalšího titulu na těžbu peněz na Steamu.


Hodnocení

Jak bych hru zhodnotil? Pojďme si to sečíst. Za 19.99$ na Steamu dostanete hru, která nabízí průměrnou grafiku, kampaň na pár hodin, možnost dalšího odreagování se ve vedlejších módech a popřípadě možnost zahrát si s kamarády online. Sami si udělejte obrázek o tom, na kolik je pro Vás Flying Tigers zajímavou hrou. Kdybych se měl rozhodovat já, určitě bych ve hře viděl potenciál pro méně náročné a občasné hráče, popřípadě pro děti, které by taková hra mohla opravdu zabavit o to víc díky podpoře gamepadu. Vy náročnější zde však asi marně budete hledat něco jiného, než co Vám může nabídnout každá letecká arkáda, kterou jste již hráli. Při součtu všech pro a proti dávám 6,5 z 10 za poměrně krátkou a neoriginální kampaň, nedotažené možnosti nastavení, opravdu až silně arkádový model hry a prázdný multiplayer (ten však samozřejmě nemůžeme dávat za vinu vývojářům). Kdo z vás přesně něco takového hledá nebo má děti, může si klidně 1-2 body přičíst. Tak i tak uvidíme, jak bude hra vypadat se statusem “released” a já pevně věřím, že nám vývojáři ještě neukázali všechno.



SCORE: 6.5/10

Rate this article
- 0 - 0

Comments



Back

Other articles